A Város az égbe nyúló, megmászhatatlan sima Fal és feneketlen Szakadék közé szorítva éli mindennapinak igazán nem mondható mindennapjait. Lakói — németek, amerikaiak, oroszok, japánok, kínaiak, svédek és még ki tudja, hányféle náció fiai-lányai — sokat vitatkoznak arról, vajon a Földön vagy egy másik bolygón, esetleg egy másik galaxisban vannak-e. Csak azt tudják, hogy valamennyien önként vállalták, hogy részt vesznek a Kísérletben. Csakhogy a Kísérletről sem tudnak, nem is tudhatnak semmit, hiszen ha tudnák miről van szó, az befolyásolhatná viselkedésüket, cselekedeteiket…

Výbor ze sovětské vědeckofantastické literatury. 1. vyd

Sarakšo planetą atrado Baderio ekspedicija 2148 metais. Paaiškėjus, kad joje gyvena technologinę civilizaciją sukūrę humanoidai, ekspedicijos vadas nusprendžia tučtuojau nerti hipererdvėn ir pranešti apie atradimą Galaktikos Saugumo Tarybai. Kiek vėliau paaiškėja, kad Sarakšo civilizacija pergyveno termobranduolinę katastrofą. Ir štai tuomet į Sarakšą atvyksta Maksimas Kamereris, dvidešimtmetis Laisvosios Paieškos Grupės narys, neturintis jokių progresoriškų ar paprasto kontaktavimo įgūdžių…

Příběh se odehrává na planetě Arkanar, podobné Zemi, která se však nachazí v historické vývojové fázi podobné středověku na Zemi, v době dvorských intrik, zrady a lidské špíny. Na Arkanar přicházejí vědci (historikové) zemské akademie věd zkoumat vývoj této kultury, avšak v rámci objektivity výzkumu se snaží vyhnout jakémukoliv výraznému zasahování do vývoje událostí, přestože svými možnostmi nemají daleko k bohům. Hlavní postavou příběhu je historik Anton (vážený don Rumata) v nejlepších letech, který má drobný problém s „nezasahováním“ a jak on říká: „s převtělovaním se v prase“ aby zapadl do společnosti, kde je svědkem intrik a zkaženosti místních, kde Šedí (gardy Ministerstva ochrany trůnu) zabíjejí a likvidují koho mohou, kde se lidé navzájem okrádají, podvádějí a vraždí…. Ovšem i v tak temné době nachází don Rumata mezi místními u pár v té době výjimečných lidí velké přátelství a dokonce i lásku… Šedí však nespí, jedné noci při mocném úderu se snaží strhnout na sebe vládu a zlikvidovat své odpůrce; Rumatovi přátelé jsou zabiti, on sám zachráněn pomocí ze Země, která přes zásadu neovlivňovat místní vývoj cítí povinnost určitým způsobem zasáhnout proti Šedým ve prospěch ostatních

Teniendo en cuenta que el libro es de la época de la Guerra Fría, resulta sumamente interesante ver lo que se escribía por allí en materia de ciencia-ficción. Los cuentos (como cabría esperar) no son todos del mismo nivel, pero aún así el libro no tiene desperdicio. Gran trabajo como compilador de Jacques Bergier (compañero de Louis Pauwels en «El retorno de los brujos» y «La rebelión de los brujos»). Recomendable

Tajemné Město s umělým sluncem a bezhvězdnou oblohou přijímá do svých domů pouze dobrovolníky. Ti ovšem přicházejí z různých "pozemských" let, z různých zemí — a také z různých důvodů. Ve Městě však musí nevyhnutelně tvořit jednu společnost. Někteří z nich pochopitelně začnou brzy pochybovat: K čemu jsou vlastně připravováni? Nechtějí na nich prostě jen budoucí kolonizátoři planety Země studovat psychiku potenciálních otroků? Proč přichází zkouška za zkouškou, katastrofa za katastrofou? A je vůbec možné z Města uniknout?

Na planetě Sarakš přistane průzkumné kosmické plavidlo ze Země. Jeho posádku tvoří jediný muž, mladík jménem Maxim Kammerer. Povoláním je progresor, tedy člověk, který zkoumá vývoj jednotlivých objevených civilizací a pokud je to možné, snaží se do tohoto vývoje citlivě zasáhnout tak, aby se ona civilizace vyhnula katastrofám, jakými museli ve svých dějinách projít Pozemšťané. Jeho loď je však okamžitě po přistání zničena a on se ocitá sám na světě, který je ovládán celoplanetárním šílenstvím. Bratři Strugačtí se zkrátka také v Obydleném ostrově zabývají svou oblíbenou myšlenkou oprávněnosti vývozu revoluce či třeba jen intelektuální zkušenosti. A tak je Maxim na konci románu překvapen, že jeho počínání na Sarakši ani zdaleka nebylo tak správné a v pořádku, jak si po celou dobu sám představoval

Z ruského originálu „Malyš“

Vlny ztišují vítr… V textu věta byla pronesena vlastně náhodně, ale ve finále ji komentuje Gorbovskij, a to stačí k tomu, aby pozorný čtenář získal k této větě uctivý vztah. Navíc někdo z hrdinů ještě prohodil slovo „bozi“ („údělem bohů je vyvolávat vítr“). Znovu jsou lidé postaveni proti bohům? Ovšem pokud je vítr údělem bohů, co znamenají „vlny“, které jsou s to postavit se větru a zabránit „božímu záměru“? Nejsou to vlny lidskosti v člověku, které ponechávají člověka tváří v tvář s jeho lidskými problémy? Být člověkem není břímě, je to povinnost, čestná nezbytnost, je to život sám. Novela bratří Strugackých tedy znovu připomněla vědomí povinnosti být člověkem