Děj románu se odehrává v budoucnosti, v době, kdy lidstvo je již zbaveno imperialistů, a tím i nebezpečí ničivých válek. Všechny tvůrčí síly vědců a techniků slouží zájmům člověka. Věda slaví triumfy v gigantickém boji s přírodou. Dávný sen lidstva — ovládnutí vesmíru — stává se skutečností, zásluhou mírového využití atomové energie… Shrnutí děje předchozího románu „Signály z vesmíru“ Světová akademie věd — vrcholná vědecká instituce, o které snil už Purkyně, náš velký vědec — organisuje vědeckou výpravu na prozkoumání sousedních slunečních soustav. Za spolupráce vědců všech národností je postaveno obrovské mezihvězdné letadlo „Paprsek“, poháněné atomovou energií. V letadle je dokonalá atomová elektrárna, chemické laboratoře, observatoř (hvězdárna), společenská místnost, kabiny pro vědce a prostorná skladiště pohonných hmot. Poněvadž by tak velké letadlo (je dlouhé téměř kilometr) neunesla na naši Zemi žádná konstrukce, postaví ho vědci na Měsíci, který má šestkrát menší gravitaci (přitažlivost), než naše planeta. Tím usnadní i start letadla, neboť na Měsíci — jak známo — není vzduch ani žádná jiná atmosféra, která je pro raketová letadla vážnou překážkou. Cílem průzkumného letu je souhvězdí Centaura (užívá se také název ‚Kentaura‘) ve kterém je trojhvězda, složená z tří sluncí: dvě z nich — Alfa Centauri A a Alfa Centauri B — se otáčejí vzájemně kolem sebe, a Proxima Centauri, nám nejbližší slunce (proxima = nejbližší) se otáčí kolem obou. (Viz mapu na předchozí dvoustraně.) Doba oběhu trvá ovšem několik tisíc let. Jak dlouhou cestu musí letadlo Paprsek překonat, ukazuje vzdálenost k nejbližší hvězdě Proximě Centauri. Světelný paprsek letí z Proximy na naší Zemí čtyři a jednu třetinu roku. Z Alfy Centauri A a B o čtrnáct dní déle. Mezihvězdné letadlo letí — díky atomové energii — poloviční rychlostí světla. (Rychlost světla je přibližně 300.000 km za vteřinu.) Pokrokoví vědci předpokládají, že naše sluneční soustava (systém planet, které obíhají kolem Slunce a nevydávají vlastní světlo) není ve vesmíru výjimkou, jak se dříve tvrdilo, ale zjevem celkem běžným. V poslední době to potvrdila astronomická pozorování. U Proximy Centauri byla totiž objevena temna tělesa, která Jsou pravděpodobně planetami — oběžnicemi. Vědecká výprava si skutečně u sousedních slunci ověří, se tato domněnka je správná. Jak u Proximy, tak u Alfy Centauri A i B objeví systémy planet, podobné naší sluneční soustavě. Zjistí, že kolem největšího slunce s trojhvězdí (Alfa Centauri A, která je náhodou hvězdou velmi podobnou našemu Slunci) obíhá osm planet. Dají jim latinská jména. Nakonec přistanou na planetě Kvartě, která má podobné životní podmínky jako naše Země. Je sice menší, ale poněvadž má stejnou hmotu, má také stejnou přitažlivost… …O tom a mnohém dalším se však již dočtete v následujících kapitolách…

Dej románu sa odohráva v budúcnosti, v dobe, keď ľudstvo je už zbavené imperialistov, a tým aj nebezpečenstvo ničivých vojen. Všetky tvorivé sily vedcov a technikov slúži záujmom človeka. Veda oslavuje triumfy v gigantickom boji s prírodou. Dávny sen ľudstva — ovládnutie vesmíru — stáva sa skutočnosťou, zásluhou mierového využitia atómovej energie…

Svou první sf povídku sepsal Babula pro časopis Pionýr již v roce 1954 pod názvem Pohled do budoucnosti, tu druhou o tři roky později pro sedmý ročník časopisu Ohníček a jmenovala se Prázdniny roku 2000. Povídka byla zpracována do formy jakéhosi budovatelského komiksu o 12 pokračováních a ilustrována Mirkem Liďákem. V roce 1959 publikoval Babula rovnou dvě sf povídky. Ta první vyšla v Pionýru pod názvem Astrodepeše z roku 2059 a dočkala se jako jediná i druhého vydání v Ikárii roku 1990. Druhá povídka Na skok do třetího tisíciletí vyšla v Květech. V roce 1960 sepsal Babula svou jedinou novelu Puls nekonečna, který vycházel na pokračování v Pionýru. Pod názvem Puľs Vsesvitu ji vydalo roku 1968 ukrajinské nakladatelství Dnipro. Poslední povídkou, která u nás vyšla roku 1961, byl příběh Veliký den, vydaný v Pionýru. Dlouhá léta se tradovalo, že žádnou jinou science fiction Babula nenapsal. Potvrzovala to i kniha Slovník české literární fantastiky a science fiction pečlivého Ivana Adamoviče, ale život je samé překvapení a ten badatelský dvojnásob. S celosvětovým rozmachem digitalizace knih se nám podařilo vypátrat ještě jednu Babulovu povídku! A zajímavostí určitě je, že vyšla až po smrti autora a navíc v zahraničí… Když roku 1967 vyšla v moskevském nakladatelství Mir sbírka sf povídek českých a slovenských autorů Kak ja byl velikanom, asi málokdo z českých čtenářů sci-fi to vůbec zaregistroval. Babula byl již rok mrtev a s politickým uvolněním jsme se pomalu začali dostávat i ke kvalitní anglosaské literatuře. Rusové však na Babulu nezapomněli a postupně digitalizovali kompletní jeho dílo, které vyšlo v ruském a ukrajinském jazyce. Tak se k nám dostal ruský text… Se vzpomínkou na školní léta s azbukou louskali jsme neznámý příběh, který nyní uzavírá naši sbírku v neumělém českém překladu autora těchto úvodních slov. Je přesto možné, že po nějakém čase někdo objeví další povídky či dokonce román Vladimíra Babuly, neboť v Památníku národního písemnictví leží literární pozůstalost autora uložena pečlivě v archívu, ale bohužel není katalogizována a je k ní tedy uzavřen přístup i literárním badatelům. Snad někdo z našich následovníků bude mít více štěstí…

„Přátelé z Hadonoše“ je třetí kniha z série vědecko-fantastických románů Vladimíra Babuly „Signály z vesmíru“ a „Planeta tří sluncí“

Dej románu sa začína v čase, keď je už vyše tridsať rokov odstránené nebezpečenstvo vojen na Zemi. Všetci ľudia sa môžu plne venovať mierovej práci. Je zúrodnenia Sahara i Arktída, odstránené choroby, ľudský vek predĺžený na 200 rokov, Mesiac už je dávno využitý geológov a astrobiology, medziplanetárne lety majú pravidelný cestovný poriadok a všetci vedci a ľudia spolupracujú na dieloch, zameraných na prospech ľudstva. V tejto dobe je tiež objavený zmrznutý účastník Amundsenovu výpravy na záchranu Nobile a z klinickej smrti znovu prebudený k životu. Očami tohto svedka dávnych vekov, Seversona, spoznávajú potom čitateľovi všetky zmeny, ktoré Zem a ľudia prekonali. Cestujú s ním na Mesiac a nakoniec sú svedkami osemročného letu na najbližšie obývanú planétu ktorej signály, vysielané do vesmíru, svedčí o tom, že populácia je asi na rovnakom stupni vývoja ako ľudia na zemi v 50. rokoch 20. stor. Ale práve pred dolétnutím rakety s ľuďmi zo Zeme hynú obyvatelia planéty X v atómovej vojne, existujúce sa tak ľuďom na Zemi výstražným mementom: nezneužiť nikdy vedeckého pokroku na ničenie ľudstva!