V devět hodin palubního času jsem prošel kolem lidí stojících u startovací šachty a sestoupil po kovových příčlech do nitra kontejneru. Místa tam bylo právě jen tolik, že jsem mohl zvednout lokty. Když jsem nastrčil konec hadice na vývod ve stěně, skafandr se nadmul a od toho okamžiku jsem nebyl schopen nejmenšího pohybu. Stál jsem — či spíše visel — ve vzduchovém lůžku, spojen v jediný celek s...